Je možné, aby dnes oslovila diváky divadelní adaptace více než sedmdesát let starého románu? Režisér Pavel Šimák věděl, že to dokáže. Vybral si totiž Čapkovu Válku s Mloky. S dramaturgyní Klárou Špičkovou dokázal sugestivně podat v moderním kabátě Čapkovo poselství.
Narážky na současné politiky či média manipulující s lidmi prozradila, že se děj přesunul do současné doby. Reportážní forma spolu s promítacím plátnem pomohla jednoduše zasadit místa dění z celého světa na jediné jeviště. Tvůrci si také dokázali poradit se znázorněním Mloků. Nejprve se o nich jen hovořilo, pak šli vidět ve stínech, až postupně získávali konkrétní obrysy a nakonec i jasnou podobu. Paralelně s Mloky se odkrývalo i hrozící nebezpečí…
Celý vývoj měl možnost sledovat novinář Valenta (František Strnad), zároveň tedy průvodce, komentátor a svědek. Jeviště překypovalo energií, jakmile se na něm objevil v některé ze svých rolí Jiří Sedláček. A naopak diváci trnuli při výkonu Tomáše Jirmana v roli Bondyho, vychytralého a vypočítavého obchodníka, jehož osobnost ne náhodou místy připomínala postavu jistého diktátora. Některé scény vyvolávaly salvy smíchu, jiné zase hrozivé mrazení po zádech.
Z Mloků – jednoduchých cizokrajných stvoření se pod vlivem lidí stala levná pracovní síla. Ta přerostla člověku přes hlavu a poté se proti němu postavila. Z poddaných se stala nadvláda. Nejhorší je skutečnost, že se Mloci chovali prostě podle vzorů svých pánů. Propojení první a poslední scény vyvolává dojem uzavírajícího se kruhu. Člověk se opět nepoučil ze svých chyb, zase doplatil na svou pýchu a chamtivost. Současnému diváku se nabízí velká výzva… Moderátor, ze kterého se v závěru vyklubal Mlok, oslovuje z nově nabyté pozice diváky káravým hlasem: Hallo, vy lidé!
Národní divadlo Moravskoslezské – Divadlo Jiřího Myrona
Režie: Pavel Šimák
Dramaturgie: Klára Špičková
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Hana Kubešová
Hudba: Zdeněk Král
Premiéra: 4. 4. 2009 v 19 hodin